Agora

Každopádne pozoruhodný film. Výprava veľkolepá, tempo napriek neakčnému námetu slušné, herci výborní, vykreslenie hlavných postáv, ich motivácií a vývoja vzťahov precízne, réžia veľmi zaujímavá. Z rozprávačského hľadiska veľmi dobré. Amenábar prakticky každú dramatickú scénu sníma z širokánskej vtáčej perspektívy, občas dokonca z orbitu, a neváha takýto záber výrazne zrýchliť, aby posilnil dojem, že nech už sa "tam dole" deje čokoľvek prevratné či strašné, je to stále len hemženie mravcov na jednom z mnohých nebeských telies. Amenábar nám vlastne ponúka optiku Boha. A aj napriek tomu, že podanie kresťanov ako ušmudlaných, v čiernom oblečených, zarastených, grimasy strúhajúcich fanatikov, ktorí byvakujú v troskách zničenej knižnice a vraždia všetko okolo, považujem za zjednodušujúce, ba primitívne, predsa ma idey filmu oslovili. Najmä zmena postavenia ženy na sklonku starovekého sveta či náznaky, ktorými tvorcovia poukazujú na podobnosť vtedajších kresťanov s dnešnými moslimskými teroristami (vykrikovanie "Haleluja!" má evidentne pripomínať "Allah Akbar!", ktorým nás straší televízne spravodajstvo). A tak, hoci s viacerými uhlami pohľadu Agory nesúhlasím, pretože sú povrchné a historicky hrubo nepresné, predsa ma film (aj vďaka vynikajúcemu záveru) zasiahol. (17.02.2010)

Alejandro Amenábar dokáže překvapit tím, že se nebojí jakéhokoliv žánru a dokáže zrežírovat libovolné téma. Dobový film ze 4. století našeho letopočtu poukazuje na to, že náboženství zbytečně omezovalo ženy a přišli jsme (možná) o mnoho zajímavých objevů. A já díky Amenábarovi objevil mnoho informací, které jsem doposud neznal, přestože jsem rok studoval dějiny umění. Mám co dohánět a připadám si tak trošku hloupě, když "objevuji již objevené". (21.02.2010)

Kdepak elipsa. Kružnice se středem H vepsaná v trojúhelníku o stranách a = nekompatibilita náboženství, kvůli fanatismu a ignorantství často neslučitelných s rozumem, b = racionalita, fascinace vědou, touha po poznání a c = student a otrok v milostném vzplanutí k ženě, která jim oplácí netečností. Apropo, když na vás doma čeká cynický buldozer preferující protřepané drinky, nemohou vás ty dvě slabošská přetrhdíla vzrušovat.. Amenábar to narýsoval sympaticky stroze a se zajímavými perspektivami (třeba ta ptačí při křepčení lůzy), nicméně příště by to chtělo méně gumování a ostřejší tužku.. (24.05.2021)

Tak takhle to přesně dopadne, když je nejprve fotr nedrží pořádně u huby, když jim pak nikdo v osmnácti nenafláká dva fakany a nezkrátí v kuchyni řetěz!! To se potom místo u plotny poflakují po knihovně, vedou přechytřelé řeči, kde se co točí, a místo ztepilých košer nápadníků nepohrdnou nezletilým otrokem, který je posléze pěkně vydusí..... Takhle to přesně vypadá, když na to ještě kudlanky jdou chaoticky, teprve se chystají založit svou teroristickou organizaci s tisíciletou tradicí a zvolit papeže! To se potom cpou do kdejaké knihovny jak žid do Palestýny... Velmi poučné! Římští katolíci a feministky prominou, určitě skončím v pekle, kde mě budou bitchovat obrýlené mužatky v kalhotových kostýmech... (17.02.2010)

Přečtením poměrně rozsáhlého hesla "Hypatie" na wikipedii jsem se utvrdil v názoru, že Agora se dopouští celé řady vynechání a komplementárně domýšlení. U filmu omezeného rozsahu o málo známém životě velmi známého člověka se takovému přístupu vyhnout jistě nelze, IMHO by ale neměl vést ke zplošťování charakterů, přespříliš jednoznačné čitelnosti a zkýčnění. Na jednu stranu velebí Hypatii jako tolerantní ženu, moudrou učitelku a zapálenou vědkyni, na druhou přehlíží, jak ji možná přílišná oddanost raciu vede k podivnému (ne)milostnému životu (film se jen tváří, že ji miluje někdo, koho ona ne) a její možné intelektuální elitářství. Hypatiino vědecké bádání se předkládá v emotivních scénách, plných vášnivých monologů a gest nadšení, málem až sexuálního vzrušení za zvuků gradující hudby, k pointě, prozření podtrženému ostrým střihem... V násilných scénách hraje tklivá hudba, která žaluje diváku: "Ach to je to tragédie," a přemlouvá jej k pláči - zpomalovačky a odvracení zraků kamery mírní divákovo utrpení a tak si sladkobolně může říct: "Achich, hrozné." Alexandrie je ovšem úchvatná, byť jsme na to v současné době už tak trochu zvyklí. Inu, špatnosti i dobroty Hollywoodu trochu smazaly Amenábarovo španělství... Ale ono to vlastně k jednoznačným sdělením Agory vcelku sedí. Tedy: "Multikulturní tolerance je dobro, fanatismus je zlo. Křesťanství ranného středověku nás vrhlo o tisíc let zpět." Celou dobu mi bylo jasné, že ji k tomu Keplerovi ten Amenábar dotlačí - a pak to ještě napsal do dovětku, aby to došlo úplně, ale úplně každému. Dále: "Křesťanství bylo (a je) misogynní." Oona ta předkřesťanská společnost taky nebyla úplně pohlavně rovnostářká, byť to bylo asi o malinko lepší než pár následujícíh století. A: "Násilí nikdy není řešení. Věda je sexy a jde v ní nalézt smysl života." S mnohým bych i ochotně souhlasil, ale je třeba to dokládat způsobem, jakým to Amenábar činí? Totiž - extrémně okatě ukazovat, jak racio za sebou táhne všechny dobré vlastnosti a slepá víra je ničí. Dělat z Hypatie idealizovanou Janu z Arku vědy. Předkládat své teze v umělých dialozích. Ale vcelku je ten film přeci dobrý - precizní v kostýmech a výpravě. S velikým Vesmírem, kterému musí být lhostejný nějaký konflikt vyznavačů onoho a tamtoho, ale který zároveň poslouchá zákony, jež Hypatie (dle filmu) objevila. I několik zajímavých postav, které jej, zvláště v druhé půli táhnou nahoru - jsou to někteří křesťané a především prefekt Orestes, kterému v konfliktu mezi vědou a vírou, láskou a Láskou očividně nepomohl princip NOMA. Bodejť by taky jo... Silné ***. (17.03.2010)